
1. Jmenuji se…
Představit se hned na začátku nás učili ve škole a bereme to jako základní slušnost. Jenže u e-mailů je to něco jiného – tady jde o čas a čtenář ocení především, když se rychle dostanete k jádru pudla. Denně mu totiž přijde X desítek takový zpráv. Takže podpis a přání pěkného dne ponechte na konci.
2. Pracuji pro…
Upřímně, čtenáře nezajímá, co děláte ani pro koho to děláte. Zajímá ho hlavně, jak mu pomůžete / proč mu píšete. Navíc tento úvod může nastartovat obranné mechanismy, protože si může myslet, že se mu chystáte něco prodat. Zkombinujte tedy první a druhý úvod a máte čtenáře prakticky mrtvého.
3. Věděli jste,že…
Tenhle úvod trošku klame tělem. Sice působí, že vzbuzuje zvědavost, dost často však čtenář obdrží informaci, která absolutně nesouvisí s jeho životem. Když tak klientovi přijde věta “Věděli, že 200 % e-mailů zůstane neotevřeno…”, řekne si, že ho to nezajímá, zprávu smaže, a může dokonce odhlásit odběr. Důležité je tedy hodně hodně hodně dobře zacílit.
Víte, že zmateně hledali něco na vašem webu? Fajn, jděte jim naproti a pomozte konkrétně: “Věděli jste, že když u nás použijete políčko hledat, najdete všechno o 94 % rychleji? Ale víte, co je úplně nejlepší? Pojďme si zavolat a rádi pro Vás vše vyřídíme ihned.”
4. Gratulujeme k…
Jak jsme zmiňovali na začátku, lidé chtějí rychle k věci a konkrétně. Někdo může namítnout, že klienta gratulací klienta nalákáte. Ale ruku na srdce, kolikrát už vám gratulovali k 20 milionům a stačilo jen kliknout na odkaz v e-mailu? Víte, kam tím míříme. Čtenář proto spíš ocení, když mu rovnou napíšete, co vyhráli/dokázali/získali. Gratulaci můžete nechat na konec jako třešničku na dortu.
5. Přemýšlel jsem…
Toto je dosti podobné jako úvod č. 2. Nikoho (kromě vašich blízkých a okolí) nezajímá, co si myslíte / o čem přemýšlíte. Každého zajímá jeho život a jeho problémy. Proto sdělení co nejvíce otočte směrem ke čtenářovi. Například “Tvůj blog mě přivádí k myšlence, jak ho můžeš mít ještě lepší.” Vaše “sobecké” já je hezky zakomponované uprostřed a čtenáře se dotýkáte hned dvakrát: zmiňujete jeho věc + možný benefit.
6. Doufám, že se vám daří dobře…
Znáte takové to “Je to fajn, ale…”? Všechno, co řekne před slovem ale tedy ve výsledku ztrácí význam. Tady je to ten samý princip. I když se zdá, že věta dobře hraje na city, je to omáčka, která navíc může vyplašit. Čili znovu: jděte rovnou k věci a zaměřte se na přidanou hodnotu pro klienta – proč mu vlastně píšete.
7. Našli jste, co jste hledali?
Tady se mísí několik věcí dohromady, které z této věty dělají potenciální past. Klienta můžete zmást → co se mi tou větou vlastně snažíte říct? Klienta můžete vyděsit → jo takže vy mě sledujete? Klienta můžete naštvat → jo takže podle vás jsem neschopnej? Co zde může být dobré, je timing. Pravděpodobně klienta zastihnete “čerstvého”, čili ho snáze můžete dovést k požadované akci. Chce to však obzvlášť dobře volit konkrétní formulace:
Přidejte odpověď